Krátká odpověď – nijak. Dobrá zpráva je, že to ani není potřeba. Dokonce by to mohla být škoda.
Nějaké problémy v životě budeme řešit vždy. Něco, co bychom chtěli jinak, něco, co nás trápí, na čem nám záleží, čeho se bojíme. Je to jedna z vlastností toho „být člověkem“. Problémy můžou být nejrůznějšího druhu – od existenciálních jako „seženu dost jídla pro sebe a svoji rodinu?“ až po „úsměvné“ jako „milence se nelíbí barva mého Ferrari“. Co je zajímavé je, že intenzita emocí, které problém vyvolává, není příliš vázaná na to, jak moc nám jde o život. Hádka s kamarádem dokáže kolikrát vyvolat i větší trápení, než opuštění práce. Ale o tom, proč to tak je a co s tím, budu psát jindy. V téhle úvaze bych se rád věnoval tomu, co dělat s problémy samotnými.
Jak píši hned v úvodu – není možné vyřešit všechny problémy. Jak vyřešíme jeden problém, objeví se nový. Naše mysl neustále hledá, co a jak by mohla zlepšit, před čím nás chránit a jak reagovat na vnější podněty. Když vyřeším problém s nedostatkem peněz (třeba výhrou v loterii), objeví se hned nový problém – co s penězi udělat, jak je ochránit, a kdo mi postaví pokladnici, ve které bych se mohl koupat, jako to dělal jako Strýček Skrblík? Když dokončím školu, jakou seženu práci? Když si najdu partnera, jak si udělat čas na sebe a na kamarády? Když ukončím nešťastný vztah, jak se vypořádám se samotou? Kromě toho, že život sám přináší nové výzvy, tak i vyřešení jedné výzvy vlastně jen převádí situaci na výzvu novou, jinou.
Co tedy s tím? Jak můžeme žít šťastnější život, nebýt ve stresu, necítit za zavaleni a v reaktivním módu? Když je před námi nekonečná řada problémů žádajících si naši pozornost? Klíčem je naše svoboda a náš prožitek. Často si totiž problémy můžeme vybírat. Chci řešit problém s tím, že se cítím sám, bez partnera? Nebo problém s tím, že nemám tolik času na sebe a kamarády? Položím otázku ještě jednou – který z těchto problémů chci řešit? Ne co z toho je lepší volba. O to nejde. Jde o to, čemu chci věnovat svoji energii, úsilí a kapacitu.
Často máme tendenci věřit, že některé problémy jsou objektivně lepší, než jiné. Je lepší řešit to, že mě deprimuje práce, než to, že nemám střechu nad hlavou. To ví přece každý. Ale vážně jsou všichni lidé stejní? Rodiče, přátelé, kolegové – řada lidí formovala naše názory na to, které problémy jsou ty správné. Kterým je třeba věnovat pozornost. A my pak chodíme jako zombie a žijeme životy jiných. Děláme věci, které jim přijdou důležité, aniž by něco říkaly nám. Protože „tak se to má dělat“.
Ale kdo tohle určuje? Na světě máme k dispozici jen náš prožitek, nic jiného. Cokoli někdo říká vnímáme jen jako náš prožitek, všechno, co děláme, je náš prožitek. Soulad s hodnotami je náš prožitek. Znáš ten pocit, kdy hájíš něco, o čem jsi předsvědčen, že je správné? Nemusíš o tom váhat – protože je to Tvoje. A ten pocit ublíženosti, když děláš něco, co dělat máš, ale nevěříš tomu, že je to správně? Když jdeš proti sobě? Věřím, že ano, potkáváme se s tím zřejmě všichni (alespoň všichni, které znám). Ve chvíli, kdy nasloucháme svému vnitřnímu hlasu, kdy jsme v souladu sami se sebou, tak se i s problémy začne dít zvláštní věc.
Přestanou být obtíží, křivdou, nespravedlností a… problémem. Ve chvíli, kdy zaměříme pozornost na věci, které jsou důležité pro nás, tak překážky po cestě začnou být jen něčím, co našemu úsilí dodává hodnotu. Například budování vztahů a rodiny. Věčné spory, diskuze o tom, jak dělat věci, neustálé vysvětlování různých nepochopení, vracející se problémy a vzorce… Může to být neskutečně vyčerpávající a zdržovat nás od „žití našeho života“. Zvlášť, pokud chceme „mít vztah“, ale energii a pozornost směrovat jinam. Ale pokud pro náš život je dobrý vztah skutečnou hodnotou (ne hodnotou vnucenou rodiči a filmovou sérií Stmívání), pokud je to problém, který chceme řešit, pak je snadné vnímat to jinak. Každé vyjasněné nedorozumění je krokem k našemu cíli. Každá ustátá nespravedlnost je žitím naší hodnoty přistupovat ke vztahu konstruktivně. Každá překážka jen dává vyniknout našemu odhodlání a dává nám možnost žít život v souladu se sebou. Být sám sebou. Být svobodný.
A to je žrádlo!
Pokud některé problémy „ignorujeme“, tak i to je volba, byť někdy nevědomá. Neřešené problémy se změní časem v jiné problémy. I to je dobré si uvědomit, když si vybíráme, jaké problémy v životě chceme. Chceme řešit současný problém, nebo problém, ve který se situace změní? Kterákoli odpověď je správná, když je v souladu s námi. Důležité je vědomí, že problémy tu vždy budou a že si můžeme vybírat sami, kterým chceme věnovat svoji pozornost a energii. Které pro nás přináší hodnotu, které jsou s námi v souladu. Volba problémů je nástrojem sebevyjádření, možností být sám sebou. Příležitostí žít naplněný život, vykročit z reaktivního přístupu a aktivně svůj život formovat. A pokud tak k problémům přistupujeme, nezůstává prostor na křivdu, nespravedlnost a pocit, že jsme obětí.
Všimni si, že stále mluvím o tom, jaké problémy chceme řešit, ne jaké problémy chceme vyřešit. To není náhoda. Co budeme řešit máme ve své moci, ale jak to dopadne nezáleží obvykle jen na nás (viz Něco chci – co když mi to nevyjde?). A jak píše Mark Manson (1) – lidé často chtějí výsledek, ale nechtějí absolvovat cestu k němu. Nevybírejme podle výsledku, vybírejme podle cesty, po které chceme jít. Pak můžeme být spokojeni s tím, jak jsme strávili svůj čas na světě, i když nedojdeme „do cíle“.
Zahoďme naučené představy, že některé problémy jsou lepší. Naslouchejme hlasu svého srdce – kdo jsme my? Z čeho se má skládat náš život? Co chceme, aby obsahoval?
(1) Myšlenka je podrobněji rozvedena (v angličtině) v článku https://markmanson.net/question a v knize Důmyslné umění, jak mít všchno u prdele (Subtle Art of Not Giving a Fuck).
