Jako lidé máme úžasnou schopnost vnímat nejen současnost, ale také poučit se z minulosti a plánovat do budoucnosti. Díky téhle schopnosti se dokážeme navigovat životem, směřovat naše úsilí efektivně nebo třeba hrát na kytaru ve vesmíru.
A taky si tím dokážeme neskutečně překážet a kazit prožitek ze života. Jako s každou velkou mocí i s touto přichází velká zodpovědnost – abychom ji používali ke svému prospěchu (a prospěchu našeho okolí) a ne jako sílu sebezničující.
Jistě to znáš, každý to známe – máš nápad. Geniální, skvělý, moc se těšíš, až ho uskutečníš. Vidíš před sebou kroky, které musíš udělat. A když se vše povede, bude to skvělé. Jenže co když se to nepovede? Ne všechno po cestě závisí na Tobě a je mnoho míst, které nemáš pod kontrolou. Od počasí, přes ochotu investorů, volný čas kamarádů až po přírodní katastrofy (viz článek Jak mít kontrolu nad svým životem?). Cítíme strach. Strach z toho, že bychom mohli přijít o to, na co se těšíme. Že by nás plán mohl nevyjít a místo radosti z výsledku by mohlo přijít – nic. Energie zbytečně vynaložená, bez efektu, bez úspěchu. Že po hromadě práce zůstaneme na začátku, nebo ještě hůř někde jinde, než jsme chtěli. Máme strach, že když věci nepůjdou tak, jak jsme si je naplánovali, tak se nedobereme cíli.
V naší představě vypadá svět jako člověče nezlob se – když nám nepadne šestka, tak nenasadíme figurku a nikam se nehneme. Potřebujeme tedy hodit šestku a když šestka nepadne, je to Problém. Nebo, preferuješ-li složitější hry, jako Dračí doupě – „Hoďte si na nalezení tajné chodby.“ „Neúspěch“ „Nic se nestalo, chodbu jste nenašli, kus hry (života) vám zůstává navždy skryt.“
Jenže takhle život nefunguje. Život je spíše jako film nebo tzv. storytellingová hra (hra, kde hráči společně vyprávějí příběh a důraz je právě na to, aby výsledkem byl příběh zajímavý). I hrdinům filmů a těchto her nevycházejí vždy věci tak, jak si naplánovali. Dokonce naopak – většina toho zajímavého obsahu vzniká ve chvíli, když se něco nezadaří podle plánu. Když na kostkách „padne neúspěch“, příběh se nezastaví. Jistě, nevyjde akce, o kterou se hrdina snažil, ale místo toho vznikne jiná situace, často ještě zajímavější. Jak by vypadal život Shreka, kdyby šlo všechno podle jeho plánu? Strávil by celý život zahořklý a osamělý ve své bažině. Princezna Fiona, kdyby vyšel její plán, by skončila provdaná za sebestředného a povrchního prince Krasoně.
Co tím chci říct? Pokud náš plán někde narazí a selže, neznamená to, že příběh končí. Možná náš plán dojde svého naplnění jinou cestou. Možná nedojde, protože se místo něj v našem životě objeví jiná příležitost – a když dokážeme nelpět na našem plánu a přizpůsobit se situaci, může být ve výsledku ještě lepší než to, co jsme vymysleli sami. Možná budeme dál spokojeně žít ve své bažině, ale jako bonus budeme mít milující ženu a nové přátele.
Klíčové, pro naši spokojenost není ani mít dokonalé plány, ani vzdát se plánování. Klíčové je nelpět. Nelpět na tom, že věci budou podle nás. Nebojme se vytyčit si směr, ale zároveň žijme v přítomnosti a sledujme, zda je ten směr stále relevantní. Předem se bojíme toho, jaké cesty se nám mohou zavřít, ale nevidíme, jaké cesty se nám mohou současně otevřít. Jak bychom také něco takového mohli vidět předem? Nemohli, samozřejmě. Můžeme to vidět, až když to nastane.
Udělejme si spolu cvičení: Představ si, že chceš být rockovou hvězdou. Záře reflektorů, sex, drogy & rock’n’roll, turné, fanoušci, vlastní tryskáč. Když se to povede, bude to pecka. Něco famózního. Když ne, vyhodíš desítky, stovky hodin práce, zahodíš kariéru v pojišťovně a za pět let se vyčerpaně přihlásíš na pokladnu v Tescu. Stresující, že? Má vůbec smysl to zkoušet? Tolik práce a co z toho? Tolik věcí, co se může po cestě pokazit a zabránit Ti v úspěchu. Třeba nemáš talent. Neshodneš se s kapelou. Všechna hudba bude sdílená pirátsky a Ty se tím neuživíš. Třeba onemocníš a nebudeš moct dál pokračovat v hraní… Tvůj sen se rozplyne a nezbude Ti nic.
A teď si představ, že nelpíš na výsledku. Stát se rockovou hvězdou by bylo super. Co je k tomu potřeba? Začít se učit hrát / zpívat. Seznámit se s lidmi, co to dělají. Jaké to asi bude? Jaký nástroj Ti bude vyhovovat? Jaké lidi u toho potkáš? Jaké historky budeš mít z toho, jak jste s kapelou jeli na druhý konec republiky hrát na vesnickou párty? S kým vším se seznámíš po koncertech? Co se u toho dozvíš o sobě? Jaké metody se naučíš pro udržení disciplíny k pravidelnému tréninku? Cítíš ten rozdíl? I když nakonec třeba fakt tou hvězdou nebudeš, prožiješ úžasné věci, které Ti nikdo nevezme – a těžko říct, kam Tě zavedou. Možná na té vesnické párty poznáš svoji životní lásku. Možná Ti bývalý kolega z kapely sežene práci komentátora turnajů v šipkách, která Tě bude naplňovat. Možná zjistíš, že Tě baví učit lidi hrát na harmoniku. Možná objevíš svůj talent na psaní. Možná Tě disciplína z tréninku na hudební nástroj zbaví prokrastinace. Kdo ví, kam Tě zavede to, že si půjčíš kytaru a stáhneš kurz „akordy pro začátečníky“?
Ač je původní záměr stejný, změna přístupu dokáže ze stresující situace udělat situaci lákavou. Vědomí, že to může „dopadnout špatně“ vyvolává strach a člověka blokuje. Když to zkazím, o něco přijdu! A z tohohle strachu se snadno umí stát i sebenaplňující proroctví. Fixováním se na strach z neúspěchu si sami snadno „pokazíme“ úspěch. Oproti tomu vykročit po cestě a být otevřený tomu, co přijde (nebo ještě lépe zvědavost, co se stane), člověka nabíjí a uvolňuje. Když jsme zvědaví, nedostává prostor zklamání. Co se stane zjistíme v každém případě! Možná se stane to, co jsme původně zamýšleli. Možná se ukáže, že nás cesta zavedla do jiné zajímavé situace. Nejen že máme vyšší šanci „uspět“, ale i v případě „neúspěchu“, bude výsledek zajímavý, náš život bude pestrý a bohatý. A není to právě to, co od života chtít? Abychom prožívali zajímavé věci a situace? Abychom žili naplno?
Co pro to můžeme udělat? Plánujme, ale nefixujme se na to, že se život musí odvíjet přesně podle plánu. Při exekuci plánu buďme v přítomnosti a při změně okolností se nesnažme za každou cenu vrátit silou k původnímu scénáři. Podívejme se, co nová situace přináší, jak bychom ji mohli využít ne jen k dosažení původního plánu (ale klidně i k němu, pokud to dává smysl), ale celkově ve svém životě. Co nám nové okolnosti mohou přinést? Co se můžeme naučit? Jaké nové příležitosti se nám tím otevírají? Když se nám to bude dařit, slovo neúspěch ztratí svůj význam, ze slepých chodeb se stanou křižovatky či zatáčky a náš život bude plynou hladčeji a spokojeněji.
K zamyšlení: Vybavuješ si, kdy věci nedopadly tak, jak jsi plánoval, ale ve výsledku se stalo něco lepšího, než jsi plánoval?
